Historie plavby a lodního provozu je velice dlouhá. Začínalo se prakticky plavením vorů, ale k většímu rozvoji mohlo dojít až po dosažení takzvané „volné plavby“. To je plavby po řece, aniž by se musela platit cla vládcům měst a území ležících na řece. Myšlenka „volné plavby“ vznikla již v roce 1648, ale nebyla respektována a zůstala také mnohými nepochopena. K dohodě došlo až v roce 1821, kdy se zrušili veškeré celní poplatky a ustanovuje se jednotná lodní dávka. Také bylo stanoveno, že za plavební dráhu a údržbu břehů je zodpovědný příslušný stát.

Pro lodní dopravu byla důležitá také plavební dráha, která umožňuje bezpečnou plavbu plavidel. Již od minulosti byly z řeky odstraňovány velké balvany a na Vltavě bylo s většími úpravami řeky započato již v době vlády Karla IV. Který do pevných jezů nechal vestavět vrata jako propustě. Plavební ponor byl tehdy malý, ale již okolo roku 1900 byl požadován 140 cm na Vltavu a 150 cm na Labe. Od roku 1875 jsou prováděny rozsáhlé regulační práce zvyšující splavnost a v roce 1884 je již na světě myšlenka na propojení Vltavy a Dunaje. V roce 1899 byla zahájena stavba prvního jezu se zdymadlem na Vltavě a následovaly jezy i na Labi mezi Mělníkem a Střekovem v letech 1903 – 1936. Jezy postavené proti proudu řeky, nad Mělníkem, vznikaly ne postupně, ale dle potřeb. V letech 1975 – 1977 byly tyto jezy a plavební komory, mezi Mělníkem a Chvaleticemi, modernizovány a plavební dráha byla prohloubena a rozšířena, aby tak byla připravena na plánovanou přepravu energetického uhlí z Lovosic do Chvaletické tepelné elektrárny.

Také pod Střekovem bylo Labe regulováno bagrováním a výstavbou podélných a příčných hrází, které se však vzhledem k nízkým průtokům v některých letech ukázalo jako nedostatečné, které po většinu roku nedovoluje využití plné kapacity plavidel. Samozřejmě, že se také pracovalo na zvýšení plavebních ponorů na německém úseku Labe, kde se také prováděli regulace podélnými a příčnými hrázemi, bagrováním a úpravami některých říčních oblouků. Z Magdeburku pak jsou vybudovány kanály (Mittellandkanal a Elbeseitenkanal), po kterých je možná plavba dále do Hamburku s plným ponorem. Stejně tak ale i do celé „Západní Evropy“.

ČSPL, a.s., se sídlem v Děčíně, byla založena v roce 13.6.1922 jako Československá plavební akciová společnost Labská, Praha (ČPSL). Zakladateli byl tehdejší stát a banky. Společnost se mohl provozovat veškeré aktivity, které souvisely nejen s dopravou zboží a lidí, ale také se stavbou a opravami lodí.

Stát vložil plavidla, která získal z válečných reparací a banky dodali potřebný kapitál. Jednalo se o 18 parníků, 11 parních rychlolodí, 189 člunů, 7 řetězových parníků, 12 přístavních parníků, 7 skladních člunů, 49 pramic a 21 ostatních pomocných plavidel. Jednalo se celkem o 314 jednotek s tonáží 142 392 tun a výkonem 18 310 KS. Na počátku dvacátých let tvořili lodní posádky z 90% Němci, což vyplývalo z pohybu plavidel po vodním toku na německém území a znalostí řeky těchto místních lidí. Zahájením výuky plaveckého řemesla však brzy tento poměr klesl na 54% a byl dále snižován. Také plavidla byla již stará a musela být obnovena. Došlo k tomu po roce 1936 stavbou série člunů typu „Amanda“, které se stavěly následujících 20 let. 20 člunů bylo postaveno do války a další po válce. V této době byla také zahájena stavba prvních dvou MNL (motorových nákladních lodí) a dvou motorových vlečných lodí.

Následující druhou světovou válkou však došlo k velkým změnám. Plavba v období války přerušena nebyla, jen docházelo k násilné germanizaci společnosti a ke konci války přechodem válečné fronty, byla na německém Labi poškozena, nebo zničena většina mostů a potopeno mnoho lodí, které tak zatarasovaly plavební dráhu. Po okupaci zbylo společnosti celkem 267 jednotek plavidel o tonáži 137 283 tuny. Výstavba nových plavidel byla ještě pře rokem 1947.

Následovalo znárodnění a 1.1.1949 pokračuje činnost plavební společnosti pod názvem národní podnik Československá plavba labská.

K 1.7.1952 dochází ke sloučení podniků a vzniká Československá plavba labsko-oderská, národní podnik. V roce 1957 byly ČSPL odňaty spediční úkony a převedeny na Čechofracht.

S rostoucí velikostí celé společnosti samozřejmě následovaly změny ve struktuře a organizaci. Stavěly se další nová a moderní plavidla MNL a vznikala nová „tlačná technologie“. ČSPLO, n.p. vlastnilo loděnici Křešice jako opravárenské zázemí, přístavy Loubí, Ústí nad Labem, Lovosice,

Mělník, Kolín a Praha. Provozovalo plavbu tuzemskou, zahraniční a přepravu energetického uhlí. Všechny tyto aktivity měly na starosti jednotlivé samostatné takzvané „závody“ s vlastními ředitelstvími, které podléhaly generálnímu ředitelství. V zahraničí byla zastoupení v Magdeburku, Hamburku, Braunschweigu, Duisburgu, Rotterdamu a Štětíně. V roce 1989 se dosáhlo množství 700 jednotek plavidel. V roce 1990 bylo rozhodnuto, že kvůli přebytku lodní kapacity se nebudou odebírat další nové lodě a výstavba plavidel nového typu MNL 11631 a TR 610 byla tímto zastavena. Od této doby nebyla postavena, ani zakoupena žádná nová loď. Staré, převážně bezmotorové čluny se šrotovaly a stejně tak se odstavovaly z provozu i nejstarší MNL.

Po roce 1989 následovalo období privatizace a to u ČSPL, a.s. vyvrcholilo dne 5.5.1992, kdy byla založena novou registrací Československá plavba labská, a.s. (ČSPL, a.s.), která již nevlastnila přístavy Ústí nad Labem, Mělník a ani Prahu a Kolín.

Tato společnost provozovala kromě překladu, skladování a dopravy, také lodní opravárenství a stavbu říčně námořních lodí. V následujících deseti letech však došlo ke shodě několika událostí, které měly za následek úpadek společnosti, který vyústil v konkurz. Jednalo se především o ztrátu přepravy energetického uhlí, kde téměř ze dne na den přišlo o práci desítky tlačných soulodí a několik „suchých“ roků, které dovolily využívat tonáž plavidel jen z několika procent.

V konkurzu došlo k rozprodání staré Československé plavby labské, a.s. po jednotlivých funkčních částech podniku. Hlavní činnost, to je provozování říční nákladní dopravy, převážně do zahraničí, koupila a dne 21.10.2002 zaregistrovala pod názvem ČSPL, a.s., společnost ARGO Internationale Spedition, s.r.o. patřící do skupiny AFG holding.

Další velká změna proběhla v roce 2018, kdy se původní společnost ČSPL, a.s. stala součástí skupiny Rhenus Group.

Společnost Rhenus PartnerShip-ČSPL, s.r.o. má dnes celkem 71 zaměstnanců a provozuje 24 jednotek plavidel Jejími plavidly jsou dnes pravidelně najížděny námořní přístavy Severního moře, Baltského moře a vnitrozemské přístavy Německa, Rakouska, Slovenska, Lucemburska, Nizozemí, Belgie, Švýcarska a Francie.